Konfigurační úrovně ○ Plán konfigurace ○ Lokální a sdílená data ○ Nastavení a používání konfigurace

V minulém díle o konfiguračních proměnných jsme skončili ukládáním změn provedených v dialogu Konfigurační proměnné do konfiguračního souboru. To je jasné, někam se změny uložit musí. Dá se taky předpokládat, že takových souborů, a tedy různých konfigurací, můžeme vytvořit více a používat je pak podle aktuální potřeby. Ano, tak tomu skutečně je. Celý systém konfigurace MicroStationu je jenom trochu propracovanější – konfiguraci je možno provádět na několika úrovních a syntaxe konfiguračních souborů je funkčně velmi bohatá.

Konfigurační úrovně

1. Systémová, nastavovaná přímo MicroStationem.
2. Aplikační, pro programové nadstavby MicroStationu.
3. Místní – úroveň firmy, firemní standardy.
4. Projektová – úroveň pracovní skupiny.
5. Uživatelská – jednotliví uživatelé.

Změny, které jsme prováděli v dialogu Konfigurační proměnné, spadají do poslední, uživatelské úrovně a pouze tuto úroveň je možno takto upravovat. Konfigurace na projektové a místní úrovni by měl provádět příslušný správce přímou editací konfiguračních souborů. Do prvních dvou úrovní není nutné (ani vhodné) zasahovat.

Pokud je proměnná definovaná na více úrovních, je její hodnota z nižší úrovně přepsána hodnotou z vyšší úrovně. Prioritu má tedy vždy hodnota proměnné v uživatelské konfiguraci, je-li definována.

Většina konfigurace se týká toho, jaké soubory nebo adresáře použít při různých operacích. Jde například o zakládací výkresy, dgn knihovny, knihovny buněk, soubory druhů čar, tabulky barev, datové soubory s různým nastavením, apod. Ve výchozím stavu po instalaci MicroStationu se většina těchto souborů nachází ve složce WorkSpace. Její přesné umístění je možno zjistit v nabídce Prostředí – O pracovním prostředí.

Složka WorkSpace obsahuje další podsložky, které odpovídají konfiguračním úrovním: System, Standards (místní úroveň, Projects a Users (uživatelská úroveň). (Kromě nich se zde nachází i nám již známá složka Interfaces pro úpravy pracovního rozhraní.)

Tvůrci MicroStationu tedy nabízí model konfigurace, který umožňuje sdílet nastavení společná pro celou firmu a pro všechny projekty (místní úroveň, složka Standards), dále nastavení společná pro pracovní skupiny nebo jednotlivé projekty a nakonec umožňuje vlastní nastavení pro každého uživatele.

Plán konfigurace

Než se pustíme do vlastního konfigurování, musíme se zamyslet, jak a jestli vůbec využijeme nabízený model. To samozřejmě záleží na způsobu práce v naší firmě a její struktuře.

2 možné varianty jako příklady:

1. Samostatný projektant A, který projektuje kanalizace a vodovody.
2. Menší firma, která má 3 projekční skupiny: kanalizace, vodovody a dopravní stavby. V každé skupině je několik projektantů (A a B, C a D,…).

Pro obě varianty je možno použít podobnou konfiguraci:

1. Pro nastavení sdílené ve všech projektech a skupinách použít místní úroveň Standards.
2. Pro kanalizace, vodovody a dopravní stavby vytvořit samostatné projekty KAN, VOD a DS.
3. Vytvořit uživatele A (var. 1) a uživatele A, B, C, D,… (var 2).

Lokální a sdílená data

U varianty 2 je třeba vyřešit umístění hlavní složky WorkSpace. Musí být dostupná pro všechny, tedy v síti, a MicroStation musí v okamžiku spouštění vědět, kde ji hledat. Ostatně i samostatný projektant z varianty 1 se může rozhodnout tuto složku přesunout z výchozího umístění vytvořeného při instalaci někam jinam.

Řešení existuje: před všemi ostatními konfiguračními soubory načte MicroStation konfigurační soubory ze složky config a jejích podsložek. Je umístěna v adresáři, do kterého byl MicroStation nainstalován, ve složce MicroStation. Jedním z těchto souborů je soubor mslocal.cfg. V něm můžeme provést potřebnou úpravu.

Konfigurační soubor je běžný textový soubor a je možno ho otevřít například v Notepadu (Poznámkovém bloku):

Syntaxí konfiguračních souborů se budeme věnovat později. Pro tuto chvíli nám stačí vědět, že je zde definována proměnná _USTN_WORKSPACEROOT – kořenová složka WokrSpace s hodnotou rovnou hodnotě _USTN_INSTALLED_WORKSPACEROOT, instalační kořenové složky WorkSpace. Stačí tedy toto nastavení přepsat. Pokud jsme složku WorkSpace  umístili např. na síťový disk mapovaný jako P, zadáme:

Tuto změnu provedeme na počítačích všech uživatelů. Sdílení stejných dat tím máme zajištěno.

Poznámka: Toto řešení je funkční, ale trochu problematické. Obecně se totiž nedoporučuje editovat konfigurační soubory vytvářené při instalaci. Navíc je tímto způsobem změněna i složka System (1. systémová úroveň), která by měla být svázána s konkrétní instalací MicroStationu.  V některém z příštích dílů tyto nedostatky odstraníme.

Nastavení konfigurace

Ve složce Standards se nachází soubor standards.cfg, jehož editací je možno konfigurovat tuto místní úroveň. Dále se zde nachází různé podsložky pro soubory sdílené všemi projekty. Jde o předem nastavenou konfiguraci, kterou uživatel při zahajování práce (otevírání výkresu) nemá možnost měnit.

Na projektové a uživatelské úrovni je situace jiná. Při každém otevírání výkresu lze určit, pod jakou projektovou a uživatelskou konfigurací bude spuštěn, a to přímo v úvodním dialogu Otevřít výkres:

Nejprve vytvoříme projekt KAN: V rozbalovacím seznamu Projekt zvolíme nabídku Nový… a zadáme jméno KAN a volitelně popis. Pokud se podíváme do složky WorkSpace/Projects, vidíme soubor KAN.pcf pro konfigurací této úrovně a složku KAN s řadou podsložek, do nichž můžeme umísťovat projektová data.

Stejným způsobem vytvoříme ostatní projekty: VOD a v případě varianty 2 DS.

Pak vytvoříme uživatele A:  V rozbalovacím seznamu Uživatel zvolíme nabídku Nový… a zadáme jméno A. V následujícím dialogu Vytvořit uživatelský soubor [A] můžeme volitelně zadat popis. Pak můžeme vybrat ve variantě 1 výchozí projekt a ve variantě 2 příslušný projekt podle skupiny, do které uživatel patří. Dále můžeme vybrat uživatelské rozhraní, např. naše dříve vytvořené sítě.

V případě varianty 2 opět stejným způsobem vytvoříme ostatní uživatele: B, C, D,… Je jedno, na kterém počítači projekty a uživatele vytváříme, data jsou sdílená.

Ve složce WorkSpace/Users můžeme najít soubory A.ucf, B.ucf,… Odpovídající složky a podsložky zde ale nejsou. Kdyby uživatel opravdu chtěl vytvořit nějaké datové soubory jen sám pro sebe, může si je umístit, kam chce.

Použití

V obou variantách je nutno během vytváření pracovního prostředí dbát na to, co kam patří, která nastavení (knihovny, buňky,…) budou sdílená všude (firemní úroveň) a která jenom někde (projektová úroveň).

Použití konfigurace při běžné práci pak bude pro uživatele velmi jednoduché:

1. Varianta 1 – samostatný projektant: uživatel se nemění, před zahájením práce vybírá podle potřeby projekt KAN nebo VOD.
2. Varianta 2 – uživatel ani projekt se nemění.

V příštím díle se podíváme, kam v tomto systému umístit naše vlastní konfigurační proměnné z předchozího dílu. A abychom mohli provádět přímou editaci konfiguračních souborů na všech úrovních, seznámíme se alespoň s jejich základní syntaxí.