Základní popis příkazů ○ Dialog Příkazy ○ Kombinace příkazů

V úvodním článku jsem psal o výhodách přizpůsobení uživatelského prostředí. Pokud se do úprav prostředí chceme pustit, musíme se v první řadě podívat na příkazy MicroStationu.

Příkazy (key-ins) jsou základním prostředkem ovládání MicroStationu. Vše, co v něm děláme, je založeno na spuštění některého příkazu. Kliknutí na ikonu libovolného nástroje nebo výběr položky menu není nic jiného než aktivace příkazu, který je s ikonou nebo položkou menu spojen.

Základní popis příkazů

Příkazů v MicroStationu je celkem dost, odhadem asi 2 500. Naštěstí to nejsou žádné složité programátorské šifry, ale běžná anglická slova, jedno nebo více, například:

COPY	Kopírovat prvek
DELETE	Smazat prvek
PLACE SMARTLINE	Umístit SmartLine

Součástí některých příkazů jsou argumenty, tj. hodnoty, které má příkaz použít nebo nastavit, například:

ACTIVE LEVEL [vrstva]

Nastavení aktivní vrstvy

Hodnota v závorce je proměnlivý argument, v tomto případě název vrstvy. Skutečná hodnota argumentu se v příkazu zadává bez závorky, např.

ACTIVE LEVEL kanalizace.

Pokud je argument tvořen více slovy a mezerami, zadává se do uvozovek, např.

ACTIVE LEVEL „kanalizace dešťová“

Některé příkazy mají kromě běžného tvaru i tvar zkrácený. Příkaz pro nastavení aktivní vrstvy lze zadat takto:

LV=“kanalizace dešťová“

Zkrácené příkazy existují i pro zadávání ostatních atributů prvků:

ACTIVE COLOR	CO	Aktivní barva
ACTIVE STYLE	LC	Aktivní styl čáry
ACTIVE WEIGHT	WT	Aktivní tloušťka čáry

Podobných zkratek existuje celá řada. Kde se dají najít nejen tyto zkratky, ale i všechny ostatní příkazy? Hlavním zdrojem je nápověda MicroStationu. Součástí popisů veškerých nástrojů a funkcí jsou všechny relevantní příkazy, jejich argumenty a případné zkratky.

Dialog Příkazy

Nezbytným nástrojem pro práci s příkazy je stejně pojmenovaný dialog – Příkazy.  Dá se otevřít několika způsoby:

• Plnohodnotný dialog (zůstává otevřený, dokud ho uživatel nezavře)
  • Menu Pomůcky – Příkazy
  • Menu Nápověda – Přehled příkazů
  • Nástroj Příkazy v paletě Základní nástroje (ve výchozím stavu je skrytý, po kliknutí na paletu pravým tlačítkem myši je třeba ho vybrat v seznamu)
• Vyskakovací dialog (zavře se po ztrátě kursoru)
  • Funkční klávesa F9
  • Klávesa Enter, je-li kurzor v základní poloze (Home), klávesy Esc a Enter v ostatních případech

Dialog je tvořen řádkem pro zadávání příkazů, tabulkami se seznamy příkazů a seznamem s historií zadaných příkazů.

Zadávání příkazů je intuitivní, při psaní se dynamicky přizpůsobují seznamy odpovídajících příkazů a po zadání jednoznačné části slova se jeho zbytek automaticky doplní, stačí zmáčknout mezerník a pokračovat v zadávání dalšího slova.  Slova příkazu je možno rovněž vybírat ze seznamů kliknutím. Celý příkaz se spustí klávesou Enter. Současně se zapíše do seznamu historie příkazů. Odtud může být opět spuštěn dvojitým kliknutím.

Tažením horního nebo spodního okraje dialogu směrem dovnitř se zmenšuje jeho velikost. Nejprve zmizí historie, poté seznamy příkazů, takže zůstane samotný příkazový řádek. Totéž se stane při ukotvení dialogu k okraji aplikačního okna. Tažením směrem ven se obnoví plná velikost.

Kombinace příkazů

Až do tohoto okamžiku nám příkazy z hlediska usnadnění práce nic nového nepřinesly. Ty nejčastěji používané jsou mnohem pohodlněji dostupné v nástrojích a nabídkách, aniž bychom museli znát jejich znění, tak proč se jimi vůbec zabývat?

Protože se dají kombinovat, řetězit. A to velmi jednoduše – oddělí se středníkem.

Podívejme se na příklad z předchozího dílu s kreslením kanalizační stoky:

• vytvořit a aktivovat vrstvu pro trasu stoky;
• nastavit atributy prvku (barva, typ a tloušťka čáry);
• vybrat nástroj Umístit SmartLine;
• začít kreslit.

Jak se dá toto provést pomocí příkazů?

• Vytvoření vrstvy:

LEVEL CREATE kan_trasa

• Aktivování vrstvy:

LV=kan_trasa

• Atributy prvku:
  • Barva:

CO=3

• Typ čáry:

LC=3

• Tloušťka čáry:

WT=3

• Umístit SmartLine:

PLACE SMARTLINE

Celý příkaz po zkombinování:

LEVEL CREATE kan_trasa; LV=kan_trasa; CO=3; LC=3; WT=3; PLACE SMARTLINE

Po spuštění příkazu klávesou Enter můžeme začít kreslit.

Některé příkazy nás po spuštění vyzvou k zadání datového parametru potřebného pro kreslení. Například po spuštění příkazu pro umístění kružnice zadaným poloměrem

PLACE CIRCLE RADIUS

se v příkazovém řádku automaticky zobrazí příkaz

POLOMĚR ([aktuální poloměr]):

A pokud nechceme použít aktuální, můžeme přímo zde zadat požadovaný. V případě kombinování příkazů se dá požadovaný poloměr zapsat pomocí syntaxe

T, [poloměr]

například

PLACE CIRCLE RADIUS;T, 2

Jak je vidět, syntaxe příkazů není v základní formě nijak složitá. Existují i některé další možnosti.  V tuto chvíli je nepotřebujeme. Pokud vás zajímají, hledejte v nápovědě termín Action Strings.

V dalším dílu si ukážeme, jak pro naše příkazy vytvořit ikony na vlastním panelu nástrojů.