Nevýhody knihoven vrstev ○ Správná vrstva vždy a všude

Řekněme, že máme vytvořený perfektní systém vrstev, například podle hierarchického principu popsaného v minulém článku.  Jak zajistit, aby byl pro uživatele (včetně nás samotných) snadno použitelný?

MicroStation je defaultně nastaven pro používání knihoven. Vytvoříme jeden nebo více souborů  dgnlib, a v nich vytvoříme vrstvy dle našeho systému. Nakonfigurujeme projekt tak, aby se knihovny k novým výkresům připojovaly automaticky, nebo knihovny připojujeme ručně dle potřeby.

Tento postup je skvěle použitelný v případě, kdy pracujeme pouze s jednou sadou vrstev. Například geodet, který zpracovává pouze polohopis a výškopis, nebo správce sítě, kterého nic jiného než jeho síť nezajímá. Pokud tvoříme různé výkresy pro různé účely, jako např. projektant vodovodů a kanalizací, přeskakující od situace kanalizace do situace vodovodu, ze situací do podélných profilů, stavebních výkresů různých objektů, vzorových výkresů, atd. atd., dostáváme se do složitější pozice. Jak potom postupovat?

1. Nakonfigurujeme různé projekty s automaticky připojovanými knihovnami.
2. Nakonfigurujeme jeden projekt s různými knihovnami, které připojujeme ručně.
3. Použijeme jeden projekt a jednu knihovnu se všemi myslitelnými vrstvami.
4. Různě kombinujeme postupy 1, 2 a 3 (různé projekty, různé knihovny, některé se připojují automaticky, jiné ručně, některé obsahují více sad vrstev).

Všechny tyto postupy mají jeden problém. Nutí nás, abychom v některém okamžiku na systém vrstev pomysleli a provedli minimálně jeden úkon: nastavili správný typ projektu v okamžiku vytváření výkresu, nebo připojili nebo importovali správnou knihovnu před zahájením kresby. Navíc se nám ve výkresu může octnout velké množství vrstev obsažených v knihovně, z nichž většinu možná nepoužijeme, ale stíží se nám a zpomalí jejich používání.

Ve stresu z blížícího se termínu rychle zapomeneme na přemýšlení o vrstvách. Kreslíme hlava nehlava. To se nám samozřejmě vzápětí vymstí, nějaká banální úprava kresby je najednou téměř neproveditelná. Stres roste a roste…

To je zbytečné. My už ale přece máme vytvořený základ pro jiný postup! Z předchozích článků víme, jak fungují příkazy MicroStationu a umíme vytvořit vlastní nástroje. Jsme tedy schopni vytvořit pracovní prostředí, ve kterém nemusíme řešit žádné nastavení, pouze volíme příslušné nástroje. Chceme kreslit kanalizační stoku?  Šachtu na ní? Její číslo a staničení? Vodovodní řad? Hydrant? Stávající plynovod?…  Zvolíme příslušný nástroj nebo nabídku. A o vše včetně správné vrstvy je postaráno.

Základ je to dobrý, ale přece jenom trochu omezený. V příkazech, které jsme použili, pouze vytváříme vrstvu (LEVEL CREATE). Poté nastavujeme další atributy, barvu, typ a tloušťku čáry. Takové „na tvrdo“ nastavení není moc vhodné, vhodnější je nastavení dle vrstvy, dokonce ve dvou variantách, pro atributy prvku a pro vzhled dle vrstev (tomu se budeme věnovat v některém z dalších dílů).

Provést takové nastavení pomocí příkazů lze (LEVEL SET…), ale složený příkaz je pak přece jenom trochu komplikovaný. Import vrstvy z knihovny je jednodušší.

Takže:

• Vytvoříme knihovnu;
• použijeme příkaz pro import knihovny (LEVEL LIBRARY IMPORT), kterým nahradíme původní příkaz LEVEL CREATE;
• aktivujeme vrstvu;
• všechny atributy nastavíme „ByLevel“ (např. Co=ByLevel).

Zbývá poslední problém, o kterém jsme již mluvili. Importem celé knihovny se nám do výkresu dostane spousta vrstev, které nepotřebujeme. Čím více vrstev, tím pomalejší práce s nimi.

Řešení existuje: Vytvoříme samostatnou knihovnu pro každou vrstvu, tedy knihovnu s pouze jednou vrstvou. Jde to trochu proti smyslu knihoven, ale proč ne. Vlastně hackneme používání knihoven ke snadnému vytvoření vrstvy s nastavenými atributy.

Nevýhodou je, že se nám zvýší pracnost nastavení takového systému. Netvoříme jednu, ale mnoho knihoven. Práci můžeme automatizovat díky tomu, že knihovny mohou být v prostém textovém formátu (csv). Je tedy možno vytvořit jednu tabulku s potřebným nastavením v Excelu a pak jednotlivé řádky pomocí makra zapsat do samostatných souborů. Ani ruční vytváření ve správci vrstev není nijak složité: vytvoříme první vrstvu, nastavíme atributy, exportujeme knihovnu (pod stejným názvem jako daná vrstva). Přejmenujeme vrstvu, upravíme atributy, exportujeme knihovnu. A tak pořád dokola, jde to rychle.

Předpokládejme tedy, že máme vytvořené knihovny pro všechny vrstvy, umístěné například ve složce dgnlib\levels v datové složce projektu, který používáme (…\WorkSpace\Projects\[náš projekt]).

Příkaz LEVEL LIBRARY IMPORT vyžaduje jako argument celou cestu ke knihovně, včetně kořenového adresáře. S tím by mohl být v budoucnosti problém. Pokud bychom potřebovali pracovní prostředí nebo složku s vrstvami někam přesunout, museli bychom přepisovat všechny příkazy. Tomu se můžeme vyhnout použitím konfiguračních proměnných. MicroStation od verze 8 s nimi umí v příkazech pracovat.

Můžeme vytvořit uživatelskou proměnnou přímo pro složku s knihovnami, nebo použít systémovou, např. _USTN_PROJECTDATA, která reprezentuje datovou složku projektu. Název proměnné musí být v závorce a před závorkou a na začátku příkazu musí být znak $:

$ LEVEL LIBRARY IMPORT „$(_USTN_PROJECTDATA)dgnlib\levels\p kan d s.csv“

Výsledný složený příkaz pak vypadá takto:

$ LEVEL LIBRARY IMPORT „$(_USTN_PROJECTDATA)dgnlib\levels\p kan d s.csv“;LV=“p kan d s“; CO=BYLEVEL; LC=BYLEVEL; WT=BYLEVEL; PLACE SMARTLINE